Transformation - 10.Kapitola / The End

6. march 2011 at 21:37 | Cathie.
Moje víčka se začala pomalu otevírat a já se ocitla ve svém pokoji. Šíleně mě bolela hlava, až bych mohla zabíjet a ještě pořád jsem se vzpamatovávala z předešlé noci, takže spolu s bolestí, kterou jsou skoro vůbec nevnímala, tu byl smutek. Přemítala jsem o tom, co mám teď dělat a jestli má můj život nějaký smysl. Ani nevím, jestli jsem už konečně volná od celého mého příběhu. V tu chvíli jsem si ze všeho nejvíc přála vrátit se do minulosti a všechno napravit. Tolik se mi po všem stýskalo. Chci na všechno zapomenout. Vymazat paměť. Je to všechno tak lehké říct, ale skutečnost je jiná. Chci se zítra ráno probudit a být se svou rodinou v posteli a být šťastná. Vůbec jsem nemusela utíkat. Všechno to zavinila jenom moje hloupost. Nenávidím se za to, ale třeba to mělo nějaký důvod. Možná je to můj osud, abych takhle skončila nebo aby někdo umřel za mě. Možná mi to bylo předpovězeno, že se tak stane a teď bych měla být šťastná, ale proč se necítím šťastná? Něco mi v tom brání a měla bych to potlačit, ale jak? Něco mi říkalo, abych se šla podívat na louku, kde jsem se naposledy setkala s Kaylem. Možná naleznu odpověď na svou otázku, ale co když to nebude tak jednoduché. Každopádně mě nic lepšího nenapadlo.

O Alexovi jsem nepřemýšlela. Bála jsem se mu říct celou pravdu. Bála jsem se, že kdybych v našem vztahu pokročila, všechno by se změnilo. Ale možná musím udělat první krok. Možná bych to měla riskovat. Nic horšího se stát nemůže, jenže nevím, jestli s ním budu moct po tom všem, co se stalo být. Ale vím, že bych měla dokončit jednu věc, která jen tak nepočká. Nakonec mi to možná odpoví na otázky ohledně mě a Alexe. Nečekám od toho žádné velké věci, ale za pokus to stálo.
Převlékla jsem se a vzala si na sebe pohodlné tílko a přes to koženou černou bundu. Vybrala jsem si přiléhavé kalhoty a conversky, protože to byly jedinné pohodlné boty, které jsem měla k dispozici. Do kapsy jsem si dala fotku rodičů a vydala se na místo. Pomalu a neslyšně jsem scházela ze schodů, abych nebyla terčem konverzace s Alexem, ale nakonec jsem se prozradila tím, že jsem shodila vázu, když jsem zakopla na posledních schůdku. Rychle jsem se dostala ke dveřím, ale když jsem chtěla chytit kliku, zabránil mi v tom Alex.
"Teď ne, prosím." naléhala jsem a natáhla ruku, abych otevřela dveře. Zarazil mě.
"Chci si promluvit. Dlužíme si to. Vím, že není zrovna nejlepší doba, ale to nebude nikdy. Podívej, já..."
"To stačí. Nechci se o tom bavit zrovna teď."
"Bojím se o tebe a záleží mi na tobě. Jsem si jist, že když vyjdeš z těchto dveří, už tě neuvidím."
Takovou reakci jsem nečekala. Alex, ten, co mě nikdy neměl rád, se o mě bojí. Změnil se.
"Slibuju, že se vrátím."
"Tak dobře."
Uvolnil mi cestu a já se na něj při odchodu podívala s děkovným výrazem. Lehce se pousmál, ale pořád jsem v jeho obličeji viděla náznak starostlivosti. Věděla jsem, že se musím vrátit hlavně kvůli němu. Nechtěla jsem, aby trpěl, ale když tu jsem, tak se trápím já. Nedokážu v tom domě sedět bez pomyšlení na blízkého člověka, kterého jsem znala jenom krátce, ale přitom se mi zdálo, jako bych ho znala už od malička.
Vydala jsem se směrem k louce. Vypadalo to tam jako obvykle. Slunce jenom zářilo a celá louka se smála, ale uvnitř jakoby truchlila stejně jako já. Byla něco jako má spřízněná duše. Sedla jsem si na vyhřátou zem plnou květin a nasávala tu vůni podzimu. Louka bylo jedinné místo, kde jsem nemusela myslet na okolní svět. Mohla jsem na něj zapomenout a přemýšlet jenom o té dobré straně. Z toho potěšení jsem na chvíli zavřela oči.
"Je to nádhera, že ano?" zeptal se mě povědomý sladký hlas mého přítele.
"Aspoň mohu utéct od reality." podotkla jsem.
"Možná by jsi měla přijmout skutečnost takovou, jaká je a konečně žít na plno."
"Jenže, když tam nejsi, není to ono. Jakoby celá země truchlila."
"To si jenom namlouváš. Víš, jak tě má Alex rád. Zaslouží si tě a ty si zasloužíš jeho. Ve vzájemné blízkosti se doplňujete. Neměli by jste se tomu bránit a už vůbec ne ty. Věř svému příteli."
"Už tě neuvidím?"
"Vždycky budu s tebou Eliss. Jsem tu pro tebe."
"Eliss! Kde jsi?"
Obraz se začal rozplývat a já otevřela víčka. Naskytl se mi pohled na úplně jiného člověka, který se změnil od doby, co se mi svěřil s tím, že ke mně něco cítí. Alex o mě měl očividně strach, protože vypadal, jakoby se po někom sháněl. Když mě zahlédl, ulevilo se mu.
"Co tady děláš?" zeptal se s překvapeným výrazem ve tváři.
"Chtěla jsem být sama a vypnout od toho všeho." svěřila jsem se mu.
"Aha a povedlo se?"
"Víc než to. Řekla jsem si, že bych na to všechno měla zapomenout. Dáme si závod k domu." zvedla jsem se a Alex mi podal ruku.
"Prohraješ. Jsem rychlejší." vychloubal se.
"Ale já chytřejší. Na tři. Jedna...dva...tři!"
Oba dva jsme vystartovali. Běžela jsem neuvěřitelnou rychlostí a neohlížela se za sebe. Nevěděla jsem, kde je a jedinné, co mě napadlo, bylo, že musím vyhrát. Najednou se objevil přímo za mnou. Cítila jsem jeho vůni.
"Říkal jsem to." usmál se.
Místo toho, aby mě předhonil, tak mě povalil na zem. Tlačil mě k zemi. Vtom ho něco vylekalo a mně se naskytla báječná příležitost změnit pozice. V mžiku jsem se dostala nad něj a on je překvapeně zíral. Povolila jsem a lehla si na zem vedle něj. Pociťovala jsem úlevu. Takhle dlouho jsem se nepobavila. Chybělo mi to. V tu chvíli jsme se na sebe podívali. Jeho pohled byl omamující. Přiblížil se ke mně. Věděla jsem, co se stane a nemohla jsem tomu zabránit. Políbil mě na ústa. Cítila jsem jeho vůni a ten polibek byl stejně omamující jako ten poslední. Nemohla jsem přestat a on taky ne. Něco jsem si ale uvědomila a věděla jsem, že toho budu hluboce litovat, a že mi to Alex neodpustí.
"Alexi, nemůžeme." zarazila jsem se a odtrhla se od něj. Věděla jsem, že jsem přerušila tu nejsladší chvíli a udělala to nejlepší a nejhorší rozhodnutí. Podívala jsem se na něj se smutným výrazem ve tváři.
"Co se děje, Eliss?"
"Já...miluju tě, Alexi, možná víc než jsem milovala Kayla."
"Tak v čem je problém?"
Má ústa se nemohla pohnout. Činila jsem to, co pro nás oba bylo nejlepší, i když nás to raní možná na celý život. Přemýšlela jsem o tom, jaká bude jeho reakce, ale věděla jsem, co je správné. Já se musím rozhodnout.
"Nemůžeme spolu být. Když jsem s tebou, připadám si jako v ráji, ale zároveň na něj pořád myslím a myslím, že když budu s tebou, bude nás to pronásledovat celý život. Když odejdu, můžeme an všechno zapomenout. Bude to tak lepší."
"Přenesem se přes to. Já tě miluju, Eliss. Proč to děláš?"
"Já vím, že mě miluješ. Jen si myslím, že bych tu už neměla zůstávat. Nesnáším loučení." ukápla mi slza.
Vzal si mou tvář do dlaní a setřel mi slzu z tváře. Díval se na mě s prosebným pohledem, ale já se nemohla udržet od pláče. Nemohla jsem se na něj takhle dívat. Hrozně mi to ubližovalo.
"Vážně to chceš takhle? Protože já se s tím možná někdy smířím, protože jsem takový typ, ale nejsem si jistý u tebe."
"Jsem silná holka. Naučil jsi mě toho hodně, ale už musím jít."
Objala jsem ho. Přitiskl mě ještě blíž a políbil mě na čelo. Na tuhle chvíli nikdy nezapomenu. Měla jsem pravdu. Naučila jsem se toho hodně. Naučila jsem se ovládat svůj hlad po krvi. Naskytla se mi vůbec ta největší lekce. Být upírem mě změnilo. Mám úplně jiný pohled na život. Jsem silnější a sebevědomější. Konečně se o mě nikdo nemusí starat. Možná to je správné, abych byla upírem. Ale kdybych tu zůstala, pořád bych trčela na jednom místě a celý život se trápila tím, že mi Kayl umřel. Nejlepší bude, když na to všechno zapomenu a nikdo nebude raněn.
Došla jsem k závěru, že je nejvyšší čas odejít. Pustila jsem ho a vymanila se z objetí. Smutnýma očima se na mě díval.
"Sbohem." zašeptala jsem a odešla spolu se svými vzpomínkami.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 twilightgirl twilightgirl | Web | 6. march 2011 at 22:21 | React

smutný ale krásný konec =)

2 Krist Krist | Web | 7. march 2011 at 1:06 | React

krásné, ale smutné :'( musím říct že po týhle povídce se mi bude stýskat :)

3 Bebey:)** Bebey:)** | Web | 7. march 2011 at 6:36 | React

Kousek jsem přečetla...a jestli je celý příběh takhle úžasný..tak si to jdu číst odzačátku :D

4 Nency Nency | Web | 7. march 2011 at 12:33 | React

uzasne :)

5 B♥nnie B♥nnie | Web | 7. march 2011 at 13:59 | React

Nádherný nový lay :)***

6 Endííí Endííí | Web | 7. march 2011 at 15:49 | React

v pohodě chápu - škoda :) ale co se dá dělat :)

7 *$ámoška* *$ámoška* | Web | 7. march 2011 at 16:21 | React

je to skvělý :)♥

8 twilightgirl twilightgirl | Web | 7. march 2011 at 16:41 | React

jj je to úžasný škoda,že už to skončilo ten konec byl naprosto skvělej

[1]:

9 Bellina Bellina | Web | 7. march 2011 at 16:49 | React

Jééé škoda, že to skončilo takto :( Ale byl tokrásný příběh :)

10 MaCi MaCi | Web | 7. march 2011 at 17:32 | React

dokolaná kapitola

[9]: souhlasím

11 _Katherine_ _Katherine_ | Web | 7. march 2011 at 19:10 | React

krása :)akorát ten kone :( nechápu jak někdo takhle něco může napsat :)

12 Katherine. Katherine. | Web | 7. march 2011 at 20:00 | React

Ten diel je skutočne úžasný!!! Ale je strašne smutný:((

13 Bailie Affs♥ Bailie Affs♥ | Web | 8. march 2011 at 18:24 | React

už včera som to dočítala...ten koniec je smutné, ale ten celý príbeh bol úžasný :-))

14 ejunka-a ejunka-a | Web | 8. march 2011 at 20:53 | React

Je to nádherný konec. Jen trochu smutný.

15 Nicol* Nicol* | Web | 11. march 2011 at 12:17 | React

Krásné, ale smutné :( čekala jsem happy end :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama